Každým pádom osobnosť - Markéta Lukáčová
Po delším pobytu v Anglii a šestiletém působení ve vzdělávací nadaci G.Sorose (OSF) na pozici “Program coordinator” založila v roce 2001 soukromé STUDIO TVOŘIVOSTI SVĚTLUŠKA.
Je lektorkou, autorkou 5 knih s výtvarnou tématikou, spolupracuje s řadou kreativních časopisů. Od roku 2010 provozuje kamennou prodejnu a E-shop s výtvarnými potřebami. V roce 2012 se její firma stala výhradním zastoupením belgické firmy Powertex. Zároveň pro tuto firmu působí pro ČR a SR na pozici TTT (Train the Trainer). Více na www.lukacova.eu.
A i nadále se snaží být dobrou vnučkou, dcerou, manželkou, maminkou a člověkem…
Kto/čo si a čo robíš?
Jsem hlavně naprosto obyčejný člověk, kterému „osud a náhody“ hned na začátku cesty hodně zjednodušily život. V maturitním ročníku přišla sametová revoluce a otevřely se hranice. Protože mi o fous uniklo přijetí na VŠ, vydala jsem se na delší dobu do Anglie do křesťanské rodiny pomáhat s dětmi.
Myslím, že to bylo v mém dalším životě to určující.
Přišla jsem z rodiny ateistické, kde si rodiče příliš nerozuměli a atmosféra byla mnohdy hlučná a vypjatá. Najednou jsem viděla jiný rodinný model, po kterém jsem vždy toužila. Vzájemná úcta mezi všemi členy rodiny bez rozdílu věku a spousta času plného radosti stráveného pohromadě. A tehdy jsem se utvrdila v tom, že na podobných principech to může jak v rodině, tak i třeba na pracovišti nebo mezi kamarády fungovat.
Bez koho/čoho si nevieš predstaviť svoj voľný čas?
Při podnikání doma jsem se musela dlouho učit „odejít z práce“. Zvlášť, když mám PC v ložnici a mé zaměstnání je i mým obrovským koníčkem. Zkrátka zaklapnout počítač nebo nechat mobil položený někde, kde ho neslyším a mít VOLNO. Kurzy mám často o víkendech, provoz E-shopu někdy vyžaduje balit balíky i večer.
Bylo pro mne tedy nutné přijmout, že někdy mám volný den například v pondělí a na „business“ v tu chvíli zapomenu. To jdu třeba převzít paletu od DHL v pyžamu a vrátím se do postele k hrnku čaje a pustím si vážnou hudbu. Nebo se ráda „rýpu“ v zahradě a povídám si s kytičkami. Moc ráda se v naší přetechnizované době procházím s blízkými přírodou a poznávám nové kraje a lidi, nebo si jdu zaplavat. Čištění hlavy a těla je hodně důležité. Jen tak lze zabránit „vyhoření“. Jak říkala už moje babička: „Čeho je moc, toho je příliš.“
Už jako malá jsem šla vždy spíše „svojí“, cestou. Jít slepě s davem je jednoduché v tom, že nemusíte nad vším tolik uvažovat a jen se „vezete“.
Když ale posloucháte své srdce a hlavu a to Vám říká, že s proudem nesouzníte, musíte si najít sakra argumenty a důvody, proč stojí za to se na svoji cestu vydat.
Komu/čomu vďačíš za to, že robíš to, čo robíš?
Jen několik měsíců po mém návratu ze zahraničí jsem potkala chlapa. Byl to kluk upřímný, spolehlivý, pracovitý, vtipný se spoustou kamarádů a nápadů, co by se dalo dělat. I když mi bylo teprve 20, někde v kostech jsem cítila, že je to ten pravý. A tak, když mne po necelém půl roce randění požádal o ruku, řekla jsem ANO. I když rodiče měli názor jiný – byla jsem příliš mladá, hloupá, on byl Slovák, vegetarián, neholdoval pivu ani fotbalu a navíc se zrovna rozdělovala republika…☺
Já si byla mým rozhodnutím jít po zbytek života vedle Lukyho naprosto jistá. Když Vám osud nadělí parťáka, který Vás podporuje a je Vám s ním dobře, pak i Vy jste schopni se pro něho „rozkrájet“. Po 5 letech se k nám přidala dcera Anežka a protože jsme plánovali velkou rodinu a já chtěla být hlavně dobrá máma, Luky mne podpořil v myšlence začít podnikat doma.
Založila jsem výtvarné Studio a začala vést kurzy. Od mala jsem jednak ráda tvořila vlastníma rukama a také mne bavilo pracovat s lidmi. Po čase přibyl i syn Vojta a hned vzápětí se k nám domů vetřela ještě moje rakovina a roztroušená skleróza. A tehdy to přesně bylo o „v dobrém i zlém“. Dva roky jsme bojovali ze všech sil, až se to nakonec povedlo a mohla jsem odložit vozík a pomaličku se začít vracet k mé „práci“. A letos jsme spolu už 30 let ☺
Koho/čo by mali mladí ľudia stretnúť a čo by mali robiť, aby objavili svoju vášeň a išli za ňou?
Už jako malá jsem šla vždy spíše „svojí“, cestou. Jít slepě s davem je jednoduché v tom, že nemusíte nad vším tolik uvažovat a jen se „vezete“. Když ale posloucháte své srdce a hlavu a to Vám říká, že s proudem nesouzníte, musíte si najít sakra argumenty a důvody, proč stojí za to se na svoji cestu vydat.
Nikdy jsem neměla předsudky a nedělalo mi problém dát se do řeči s kýmkoliv. S cizím člověkem v tramvaji, s řemeslníkem, co nám opravoval odpad, s uznávaným profesorem. Jen díky spoustě rozhovorů a předaných názorů a zkušeností, si i nyní tříbím ty svoje a často nalézám „zlato“ tam, kde bych ho ani nečekala.
A co se objevení své VÁŠNĚ týče, tak bych byla trošku opatrná. „Vášeň“ může podle mne až spalovat a může být i blokem v rozvoji. Spíše než vášeň, která se neohlíží na nic okolo, bych se snažila najít HARMONII. Tedy rovnováhu mezi tím, co mně přináší potěšení, hmotné zabezpečení, vyrovnané vztahy a má potenciál postupovat někam dopředu.
Je ale moc důležité si umět třeba i přiznat, že zvolená cesta se časem může dostat na slepou kolej a třeba vzniklými okolnostmi je zapotřebí přehodit výhybku či něco v cestě za harmonií pozměnit či upravit. Mějte oči, mysl i duši otevřenou. Nikdy nevíte kdy, kdo a co na Vás za rohem čeká ☺
O kom/o čom by podľa teba mali študenti rozmýšľať?
Uf.., o naprosto ČEMKOLIV ! Hlavně, aby rozmýšleli a dělali si sami své závěry!
Chci-li vzít svůj život do svých rukou, musím o něm přemýšlet. Nikdo jiný mi ho nenalinkuje, nikdo jiný mi můj život neudělá šťastným a pohodovým, když nepřiložím svoji ruku k dílu.
Je asi fajn zaobírat se myšlenkou, proč jsme vlastně byli na svět vrhnuti, jaké dary nám byly dány a jak díky nim můžeme přispět do té veliké mozaiky v cestě za dobrem.
S kým / s čím by mal študent odchádzať zo strednej školy?
Tak určitě by si tam neměl zapomenout přezůvky a věci na TV ☺. A pak by mohl kromě všech těch získaných informací, dat a pouček, které tvořily základ naší výuky, umět s nimi ještě nakládat, vyvozovat logické souvislosti a závěry.
Pevně doufám, že se vzdělávání za těch téměř 30 let někam posunulo. Naději mi dává gymnázium, kam chodily naše děti, kde byl místo „suchého biflování“ kladen důraz hlavně na pohodovou atmosféru, komunikaci, spolupráci, kritické myšlení a rozvíjení talentu u jednotlivců.
Myslím, že jak Anežka, tak Vojta opouštěli brány svého „ústavu“ jako sebevědomé a zralé osobnosti, které se v životě neztratí. A to bych přála moc i Vám čtenářům…
Ďalšie zaujímavé osobnosti
Ivana Šáteková
je umelkyňa, maliarka, grafička, ktorá vystavovala svoje diela nielen na Slovensku, ale aj v zahraničí. Je členka kresliarskeho tria Dzive a spolupracuje na časopise pre deti Bublina. Vo svojej tvorbe veľmi otvorene, no s nadhľadom a humorom adresuje našu dobu a spoločenské otázky. Pri tom všetkom stíha byť aj dvojnásobnou mamou a inšpiratívnou ženou.
Lujza Bubánová
Start-upistka telom i dušou stojí za niekoľkými projektami, ktorých spoločným menovateľom je biometria, umelá inteligencia a emócie.
Eva Eleková
hráčka a trénerka plážového volejbalu. Hrá tento šport poloprofesionálne, ale chodí na slovenské a európske turnaje. Okrem toho pracuje ako trénerka hobby hráčov, mládeže, a organizuje tréningové campy.
